My, tři sta šest delegátů z různých církví Evropy, kteří jsme se od 15. do 21. července 2009 setkali v historickém francouzském městě Lyon na 13. valném shromáždění, jehož tématem bylo "Povoláni k jedné naději v Kristu", a při příležitosti padesátého výročí Konference evropských církví (CEC), přinášíme následující zprávu členským církvím našeho ekumenické hnutí i celé Evropě.
Foto: Z oslavy 50. výročí CEC, Fotil: Daniel Bartoň a Johan Ehrning/CEC
Jedna naděje v Kristu
Jako křesťané se odvažujeme doufat. V listu Židům nalézáme utvrzení, že víra je podstatou toho, v co doufáme. Naději je třeba považovat za základní prvek křesťanské víry. Naděje nám přináší radost, pokoj, odvahu, smělost a svobodu. Osvobozuje nás od strachu, otevírá naše srdce a posiluje naše svědectví o vzkříšeném Pánu. Všichni křesťané jsou povoláni k jedné naději v Kristu, která je vyjádřením lásky, odpuštění a usmíření. Jako křesťané sdílíme naši naději ve vzkříšeného Krista ve společenstvích, ve kterých žijeme a do kterých patříme. Charta Oecumenica je základem pro naši ekumenickou angažovanost i zapojení ve společnosti.
Výhled do budoucnosti
CEC byla založena před padesáti lety v rozdělené Evropě a snažila se budovat mosty mezi Východem a Západem a spojovat křesťany. Byla založena v Evropě rozsápané válkami a v době zoufalé potřeby semínek naděje a vzkříšení.
Dnes, kdy slavíme padesát let existence CEC, se situace v Evropě výrazně změnila. Tento rok si připomínáme dvacáté výročí pádu železné opony, který přinesl novou naději, a to nejen do Evropy, ale i do celého světa. Nicméně mnohá společenství v Evropě se stále potýkají s následky ateistických komunistických diktátorských režimů ve střední a východní Evropě, které stále ovlivňují postoje, vzbuzují podezíravost a brání skutečnému usmíření mezi Východem a Západem.
Zatímco horlivě usilujeme a očekáváme usmíření a sjednocení Evropy, jsme zarmouceni nad tím, že jsou stavěny nové zdi, které oddělují národy, kultury a náboženství. Vidíme, jak se objevují nová rozdělení mezi usedlíky a migranty, bohatými a chudými, zaměstnanými a nezaměstnanými, lidmi, jejichž práva jsou dodržována, a lidmi, jejichž práva jsou opominuta.
Celosvětové krize přinášejí globální důsledky. Klimatické změny a ničení životního prostředí nás vedou k úsilí o zachování neporušeného stvoření. A to jak ovlivňováním politiků a lidí s rozhodovacími pravomocemi, tak i snižováním naší vlastní ekologické stopy a emisí CO2. Finační krize se dále rozšiřuje. Je třeba, abychom rozpoznali příležitost pro novou ekonomiku založenou na etické zodpovědnosti a environmentální udržitelnosti. Současně je to příležitost si ověřit, zda jako církve investujeme naše finanční zdroje podle stejně vysokých standardů, které požadujeme od druhých. To vše vyžaduje naši hlubokou odpovědnost v koncilním procesu pro spravedlnost, mír a neporušenost stvoření.
Přes to všechno jsme hluboce přesvědčeni, že jako křesťané máme zvláštní naději, kterou můžeme sdílet v situacích, které se mohou zdát zoufalé. Prohlašujeme: Existuje naděje! I v našem zápase za pravdu a spravedlnost. Existuje naděje, když odoláváme všem formám násilí a rasismu, když hájíme důstojnost každé lidské bytosti. Existuje naděje, když trváme na povinnosti obětavé solidarity mezi lidmi a národy, když bojujeme za nepředstíraný respekt ke stvoření.
Věříme, že Evropa může a měla by být otevřeným, přívětivým a inkluzivním kontinentem. Tvrdíme, že Evropa by měla být otevřená pro všechny, kteří hledají ochranu před pronásledováním a násilím. Na tomto shromáždění CEC jsme úzce spolupracovali s Komisí církví pro migranty v Evropě. Tato spolupráce bude dále pokračovat v roce 2010, v roce "Reakce evropských církví na migraci", ve kterém budeme mít společně příležitost svědčit o našem křesťanskému závazku k uprchlíkům a migrantům.
Shromáždění ohledně budoucího směřování rozhodlo vytvořit pracovní skupinu, která provede revizi celé CEC, včetně společného cíle a vize a stanoví strategické cíle a struktury, které by optimálním způsobem sloužily těmto cílům. Shromáždění žádá všechny členské církve, aby se zavázaly k této revizi a pokračující práci CEC.
Úkoly pro naše církve a křesťany
Úkoly, které shromáždění předává všem členským církvím, jsou odvážnou zprávou o naději. Ne ale o naději, která je vyjádřená v prázdných prohlášeních, ale o naději, která je vyjádřená v činech a v živé víře.
Stvrzujeme, že církve mají usilovat o spravedlnost a přinášet zmocnující pravdu! To znamená bořit zdi mezi lidmi, kulturami a náboženstvími a učit se hledat Boží obraz v tváři druhých. Tedy respektovat a nejen tolerovat jiné lidi. A především hledat nové způsoby solidarity s chudými, kteří jsou mezi námi i v jiných částech světa. Připomeňme si společně slova apoštola Petra, který napsal: „Buïte vždy připraveni dát odpověï každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí." (1. Petrův 3:15b-16a – Ekumenický překlad)
Zdroj: http://assembly.ceceurope.org