23. 7. 2009, Fredrick Nzwili (*)
Od nejmenší vesnice až po největší město ve východní oblasti Demokratické republiky Kongo (DRC) lidé touží po míru. Představitelé církví vyzývají bojující rebely k odzbrojení.
Foto: Rev. Kakule Molo (vepředu), předseda Baptistické komunity ve střední Africe vzal tým Living letters do tábora Nzulo, 20 km do Gomy, 11. července, Fredrick Nzwili/WCC
Již po několik let žijí lidé v této oblasti uprostřed komplexního konfliktu, jehož vznik je široce připisován tamější těžbě nerostných surovin. Podle konžských církevních představitelů bylo usmrceno téměř 5 miliónů lidí.
„Potřebujeme mír. Naše země prochází strádáním. Potřebujeme vaši podporu,“ řekl delegaci Living letters ze Světové rady církví (WCC) Rev. Muhasanya Lubunga, prostředník Kristovy církve v Kongu (ECC), Jižní Kivu.
Delegace cestovala ve dnech 9.-11. července z Bukavu v provincii Jižní Kivu do Gomy v provincii Severní Kivu. Během jejich setkání s představiteli církví, vládními představiteli a členy komunit se delegace dozvěděla, jak církve podporují mír a usmíření a jak mobilizují pomoc proti teroru rebelů.
„Víme, že pokud různé skupiny nemohou žít jedna s druhou v míru, válka neskončí,“ řekl Rev. Kakule Molo, předseda Baptistické komunity ve střední Africe, během setkání v Gomě.
Jedno z největších znepokojení vedoucích církevních představitelů je brutální násilí páchané rebely na civilním obyvatelstvu v regionu. Zprávy hovoří o vraždách, masových znásilněních, únosech a vypálených vesnicích.
Zároveň církev podniká kroky pomáhající rebelům složit jejich zbraně. Několik stovek rebelů nedávno souhlasilo s odzbrojením.
Strádání civilního obyvatelstva
Během dne, kdy delegace Living letters navštívila Bukavu, Rozette Ndakumbusoga, zemědělkyně z oblasti Mwenga, nevěděla, zda bude schopna dát najíst svým dvěma dětem. Před dvěma měsíci utekla do Bukavu z Mwengy, kde vypukly boje.
„Nic jsme si s sebou nevzali. Utekli jsme hned jak jsme slyšeli palbu. Bylo nás hodně,“ řekla Ndakumbusoga. „Přišli jsme se sem usadit s holýma rukama.“
„Naším jediným přáním je, aby boje ustaly a mohli jsme se vrátit domů na naše farmy,“ řekla. „Také chceme, aby naše děti mohly zpět do školy.“
Tak jako Ndakumbusoga, i Mukobelwa Ndabegelwa, učitelka, je mezi 600 000 lidmi z regionu a mnohými dalšími z jiných částí východního DRC, kteří utekli do bezpečí do Bukavu. Před pár lety ve městě žilo 200 000 obyvatel, nyní je jich podle církevních představitelů 1,2 miliónu.
„Modlím se za konec války a za to, abychom se mohli vrátit k naším rodinám a naší práci. Teï nemůžeme, protože se obáváme bojů,“ řekla Ndabegelwa.
Tato učitelka žije v přeplněné provizorní struktuře na jihu města a jejich život je plný bídy. Do této situace se podle svého přesvědčení dostala vinou útoků takzvaných Demokratických sil pro osvobození Rwandy (FDLR).
„Mnozí z nás jsou nemocní, naše děti jsou také nemocné. Potřebují lékařskou péči, přístřeší a oblečení,“ říká Ndabegelwa. „Spíme na madracích. Je nás hodně. Je to pro nás těžké.“
Před šesti lety vláda podepsala mírovou dohodu s některými skupinami rebelů, ale další dohodu nepodepsali. Toto vyústilo v relativní mír. Církevní představitelé však pozorují, že vždy když národní armáda provádí vojenské operace proti rebelům, zvýší se počet jejich útoků.
„Lidé utíkají do Bukavu, aby našli mír,“ řekl biskup Kuye Ndondo, prezident ECC v Jižním Kivu. „Je zde málo lidí, kteří vyrábějí potraviny, takže není dost jídla. Když jsou vedeny vojenské operace, je ještě více útrap.“
Přesvědčování rebelů o odzbrojení
Místní špičky široce sdílí názor, že FLDR, která vznikla v době rwandské genocidy v roce 1994, je hlavní příčinou utrpení ve východním DRC. Shodnou se také na tom, že kdyby bylo s FLDR jednáno v míru a došlo k jejímu odzbrojení, byl by to klíčový krok k míru v celém regionu.
S tímto přesvědčením církevní představitelé oslovují bojovníky FLDR a další místní milice, známé jako Mai Mai, a vybízejí je k odzbrojení. Podle biskupa Josuého Bulambo Lembelembe, místopředsedy ECC v Jižním Kivu, došlo k výraznému pokroku.
„K tomuto účelu jsme vyškolili sedm mladých lidí. Tito aktivisté chodí do kostelů a mluví s lidmi,“ řekl Bulambo. „Jdou za rebely a promlouvají s nimi o tom, jak jejich boje lidem ubližují. Vybízejí je, aby opustili les a šli žít v míru s lidmi.“
Podle Bulamba byli někteří bojovníci úspěšně přesvědčeni a opustili lesy. Před několika měsíci došlo v přítomnosti mezinárodního společenství, církví a představitelů občanské společnosti k odzbrojení 293 bojujících rebelů.
„Jediný problém je, že když se objevil průzkumný tým (rebelů poslaných do Rwandy, aby zjistili, jestli jim bude umožněno vrátit se zpátky), národní armády a rwandská armáda je začala vyhánět“, řekl Bulambo. „Byli jsme velmi sklíčeni.“
V posledních týdnech církevní představitelé podávají zprávy o nových útocích rebelů na civilní obyvatelstvo, které reagují na zprávy o tom, že národní armády DRC a Rwandy chtějí brzy zahájit vojenskou akci proti FDLR.
V květnu 2009 se církevní představitelé dohodli s FDLR na odzbrojení nejméně 1000 bojovníků, vysvětlil Ndondo.
„Bojovníci souhlasili. Když jsme jednali s jejich vedoucími, řekli ne!,“ řekl Kuye. „Naléháme na vás, abyste jednali s veliteli, kteří žijí v zahraničí.“ Velitelé FDLR údajně žijí v Německu a ve Francii.
„Toto je největší část problému. Jsme si jisti, že bez vnějších faktorů, se konžští lidé mohou shodnout jeden s druhým,“ řekl Molo. „Nemůžeme říct, že je to jediný problém, protože jsou ještě problémy uvnitř komunit. Ale ty může být vyřešeny pokud nejsou problémy, které přichází zvnějšku.“
(*) Fredrick Nzwili je novinář na volné noze žijící v Nairobi, Keňa. Je zpravodajem Ecumenical News International (ENI).
Další informace o návštěvě Living Letters v DRC
Fotogalerie
Členské církve Světové rady církví v DRC
Názory vyjádřené v tomto článku, nemusí nutně vyjadřovat stanoviska WCC. Tento materiál může být s laskavým svolením autora dále použit.
Další informace: Juan Michel, +41 22 791 6153 +41 79 507 6363 media@wcc-coe.org