2. 9. 2009
Ústřední výbor Světové rady církví (WCC) schválil ve středu 2. září 2009 prohlášení týkající se spravedlivého přístupu k financím a ekonomiky, která by sloužila životu. V prohlášení stojí, že globální finanční systém „umožnil, aby někteří zbohatli, ale způsobil újmu mnoha dalším, vytvořil chudobu, nezaměstnanost, hlad a smrt“ a „rozšířil rozdíly mezi bohatými a chudými“.
„V současnosti je pro církve velkou výzvou to, aby neustoupily od své prorocké role,“ uvádí se v prohlášení, které se dále zmiňuje o spolupodílu církve na „tomto spekulativním finančním systému a jeho zakotvené chamtivosti.“
Dalšími důležitými body prohlášení jsou zejména potřeba „nového étosu a kultury, které by zosobňovali hodnoty jako solidarita, společné dobro a začlenění“ a „nových ukazatelů rozvoje“, jako např. ukazatele hrubého národního štěstí (Gross National Happiness Index) a ukazatele lidského rozvoje (Human Development Index). Prohlášení naléhá na světové vlády, aby dodržely své závazky vytyčené Rozvojovými cíli tisíciletí v rámci Organizace spojených národů a aby podnikly další četné kroky vedoucí k dosažení potřebných změn.
Prohlášení o spravedlivém přístupu k financím a ekonomice sloužící životu
A Ježíš jim řekl:“Mějte se na pozoru před všemi druhy chamtivosti, neboť smysl lidského života nespočívá v hojnosti majetku.” (Lukáš, 12:15 NRSV)
1. Světová rada církví (WCC) poprvé vyjádřila své znepokojení nad finančním a ekonomickým systémem v roce 1984, kdy zveřejnila výzvu k ustanovení nového mezinárodního řádu založeného na etických principech a sociální spravedlnosti. V roce 1998 shromáždění Světové rady církví společně s členskými církvemi zadalo v Harare vypracování studie o ekonomické globalizaci. WCC pracovala v úzké spolupráci se Světovou aliancí reformovaných církví, Luteránskou světovou federací, Aprodev a dalšími specializovanými institucemi. Z této iniciativy vznikl proces Alternativní globalizace zaměřené na lidstvo a zemi (AGAPE), který byl ustanoven k hlubšímu studiu témat jako chudoba, bohatství a ekologie. Během tohoto procesu bylo identifikováno několik témat týkajících se krizí: změna podnebí a potrava, společenská a finanční krize. V květnu 2009 WCC svolala schůzi Poradenské skupiny v oblasti ekonomických záležitostí (AGEM), aby (1) určila neuralgický bod současného finančního systému, (2) navrhla proces, který by mohl vést k nové struktuře finančního systému a (3) vypracovala teologické a etické základy této nové struktury.
2. Ježíš varuje, že „nemůžete sloužit zároveň Bohu i majetku“ (Lukáš, 16:13 NRSV). My jsme však svědky očividné a dramatické chamtivosti finančního a ekonomického systému naší doby. Současná finanční krize nabízí příležitost k novému prozkoumání našich závazků a kroků. Tato příležitost nám může umožnit společně vytvořit systém, který je nejenom udržitelný, ale také spravedlivý a morální. Ekonomika je záležitostí víry a má dopad na lidskou existenci a celé stvoření.
3. Nedávno ustanovený finanční systém více než kdy jindy ovlivňuje celý svět. Stal se motorem virtuálního růstu a majetnictví, umožňuje, aby někteří zbohatli, ale způsobuje újmu mnoha dalším, vytváří chudobu, nezaměstnanost, hlad a smrt, rozšiřuje rozdíly mezi bohatými a chudými, zcela opomíjí některé skupiny lidí, celkově podlamuje význam lidského života a ničí ekosystémy. Se vzrůstající mírou a střízlivostí si však uvědomujeme naší společnou zranitelnost a hranice našeho současného způsobu života. Dnešní globální finanční krize, která vznikla v nejbohatších částech našeho světa, ukazuje nemorálnost systému, který nadevše velebí peníze a degraduje lidskost tím, jak povzbuzuje majetnický individualismus. Z toho vyplývající kultura založená na chamtivosti ochuzuje lidský život, podlamuje morální a ekologické uspořádání lidské civilizace a otravuje naší duši materialismem. Krize, které čelíme, je zároveň systémová a morální. Nejvíce jsou jí zašaženy ženy, které nesou na svých bedrech její větší část, mladí lidé a děti, kterým se skrze zdůrazňované pochyby narušuje smysl pro bezpečí zítřka a ti, kteří žijí v chudobě a jejichž utrpení se ještě prohlubuje.
4. Ekonomický rozvoj je v éře finanční globalizace čím dál více poháněn chamtivostí. Chamtivost, jež tvoří hlavní znak současného finančního sytému, zapřičiňuje a zesiluje oběť a utrpení ochuzených lidských bytostí, zatímco bohatá třída rozmnožuje své bohatství. Finance jsou v ideálním případě mazivem reálných ekonomických aktivit. Upozorňujeme, že peníze nejsou samy o sobě bohatství, mimo lidskou mysl nemají vlastní vnitřní hodnotu. Když peníze slouží jako fiktivní prostředek k vytvoření ještě většího finančního bohatství, pak se čím dál tím více vzdalují reálné ekonomice a vytvářejí pouze virtuální nebo iluzorní bohatství, které nenaplňuje skutečné lidské potřeby.
5. Zneužití celosvětových financí a obchodu mezinárodní obchodní činností stojí ročně rozvojové země více než 160 miliard amerických dolarů ve ztracených daňových příjmech - toto podlamuje zoufale potřebné veřejné prostředky. Rozvojové země půjčují na velmi malý úrok peníze ze svých finančních rezerv průmyslově vyspělým zemím a půjčují si zpět na vyšší úrok. Tento mechanismus způsobuje čístý převod finančních prostředků do zemí rezervních měn. Podle Rozvojového programu Organizace spojených národů tento finanční tok převyšuje více než desetkrát hodnotu jejich zahraniční pomoci. Celosvětová krize potvrzuje krach neoliberální doktríny prosazovanou mezinárodními finančními institucemi na základě tzv. „washintongského koncensu“. Vysoce postavené osobnosti bohatých zemí, které v minulosti prosazovali tak empaticky tento koncensus, ho prohlásili v dubnu 2009 na sumitu G20 za „překonaný“. Avšak velká část agendy tohoto sumitu odrážela zavádějící snahu o znovu obnovení tohoto samého systému, který je postaven na přehnaném vyčerpávání přírodních zdrojů a neomezeném rozvoji. Vzhledem k perverznímu porozumění lidské bezpečnosti, založenému na vojenské moci, jsou navíc přírodní zdroje získávány pomocí militarizace některých společností.
6. Církve se bohužel spolupodílí na tomto systému, opírají se o ekonomické a finanční modely upřednostňující vytváření peněz nad rozvojem a blahobytem lidstva. Tyto modely do značné míry nehledí na společenské a ekologické dopady finančních a ekonomických rozhodnutí, často jim chybí morální směřování. V současnosti je pro církve velkou výzvou to, aby neustoupily od své prorocké role. Jejich další výzvou je také vypořádání se s jejich spolupodílem na tomto spekulativním finančním systému a jeho zakotvené chamtivosti.
7. V současném modelu jsou dva strukturální faktory, které musí být změněny. Jako první faktor lze uvést, že ekonomická hnací síla v podobě nadhodnoty - "surplus value" (Pozn. redakce: o „surplus value“ se můžete dočíst např. zde), neomezený růst a nezodpovědná spotřeba zboží a přírodních zdrojů odporují biblickým hodnotám a zamezují uplatnění spolupráce, soucitu a lásky. Druhým faktorem je, systém který privatuzuje výrobní statky a zdroje, odděluje je od lidské práce a lidských potřeb a znemužňuje jiným, aby k nim přistupovali a využívali je. Tato situace je strukturální překážkou k ekonomice založené na spolupráci, sdílení, lásce a dynamické harmonii s přírodou. Alternativním mravním základem pro ekonomickou činnost je služba/koinonia (společenství) lidským potřebám, lidský/společenský osobní rozvoj a blahobyt a štěstí lidstva. Alternativa k současnému systému vlastnictví vychází z potřeby, použití a práce vloženými do výroby a distribuce. Abychom jí dosáhli, musí být změněny současné principy organizace výroby a distribuce. Tento cíl však vyžaduje situaci, která umožní vznik etické, spravedlivé a demokratické globální finanční struktury, zakotvené na rámcových společných hodnotách: čestnosti, sociální spravedlnosti, lidské důstojnosti, vzájemné odpovědnosti a ekologické udržitelnosti. Dále by ve finančních a ekonomických výpočtech mělo být počítáno se zodpovědností za sociální a ekologická rizika, finance by měly být znovu napojeny na reálnou ekonomiku. V případě nepřiměřených a nezodpovědných aktivit zakládajících se na chamtivosti by měly být určeny jasné hranice a penále.
8. V tomto kontextu Ústřední výbor WCC bere na vědomí, že v tomto krizovém období musí vzniknout nový étos a kultura, které zosobňují hodnoty solidarity, společného dobra a začlenění, a nahradit anti-hodnoty jako chamtivost, individualismus a vyčlenění. Je potřeba více rozvíjet nové ukazatele rozvoje, jiné než hrubý národní produkt, ale takové jako ukazatel lidského rozvoje, ukazatel hrubého národního štěstí (Gross National Happiness – GNH), ekologické stopy a další odpovídající popisné metody. Například, ukazatel GNH ukazuje následující hodnoty: 1) kvalita a prostředí života, 2) dobré vládnutí (opravdová demokracie), 3) vzdělání, 4) zdraví, 5) ekologická odolnost, 6) kulturní různorodost, 7) vitalita společenství, 8) vyvážené užití času, 9) psychická a duchovní vyrovnanost.
9. Ústřední výbor WCC také zdůrazňuje potřebu nového modelu ekonomického rozvoje a rekonceptualizace majetku. Tento model by měl do sebe zahrnout vztahy, péči a soucit, solidaritu a lásku, estetiku a etiku života, spoluúčast a oslavu, kulturní rozmanitost a vitalitu společenství. Uplatnění těchto hodnot umožní zodpovědný růst, který uznává lidskou zodpovědnost za stvoření a za budoucí generace – ekonomiku oslavující život.
Vzhledem k potřebě podpořit mezinárodní organizace, které jsou demokratické, být představitelem všech členských států Organizace spojených národů (OSN) a znovu potvrdit společné hodnoty Ústřední výbor WCC v rámci svého setkání v Ženevě, ve Švýcarsku, ve dnech 26. srpna – 2. září 2009, vyzývá vlády, aby přikročily k následujícím nutným krokům:
A. Přijmout nové a více vyvážené ukazatele, jako např. ukazatel hrubého národního štěstí (GNH) tak, aby byl sledován globální společensko-environmentální/ekologicko-ekonomický růst.
B. Zajistit, aby nebyly odváděny finance ze základního vzdělání, veřejného zdravotnictví a chudých zemí.
C. Dodržet jejich závazky a objem zahraniční pomoci tak, aby byly splněny Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs), zejména cíl číslo 8 týkající se celosvětové spolupráce.
D. Zavést programy sociálního pojištění, které budou gendrově spravedlivé, jako důležitou součást národních balíčků daňových úlev v reakci na současnou finanční krizi.
E. Zvýšit účast občanů a občanské společnosti v procesech, kdy dochází ke stanovení politik, včetně podpory struktur decentralizovaného vládnutí a participační demokracie.
F. Zacházet s financemi jako s veřejnou službou tak, že budou umožněny půjčky malým a středním podnikům, statkářům a zejména chudým lidem, např. přes mikrofinance a podporu neziskových podniků a sociální ekonomiky.
G. Podpořit regionální iniciativy, které decentralizují finance a zplnomocňují lidi na globálním jihu, aby si udrželi pod kontrolou jejich vlastní rozvoj, např. instituce jako the Bank of the South, the Asian Monetary Fund a the Bank of ALBA.
H. Revidovat daňové systémy, uznat, že daňové příjmy jsou nakonec jediným udržitelným zdrojem financí určených k rozvoji, zavést mezinárodní účetnické standardy, které by vyžadovaly zprávy o ekonomických aktivitách a daních placenými nadnárodními společnostmi podle jednotlivých zemí, vytvořit multilaterální dohodu týkající se povinnosti automatické výměny daňových informací mezi všemi soudními úřady tak, aby se předešlo daňovým únikům.
I. Posoudit možnost zavedení nového celosvětového systému rezerv, který by byl založen na nadnárodní globální rezervní měně a regionálních a lokálních měnách.
J. Dosáhnout silnějšího demokratického dohledu nad mezinárodními finančními institucemi jejich podvolením Globální ekonomické radě OSN, která by měla stejný statut jako Rada bezpečnosti OSN.
K. Posoudit možnost zřízení nové mezinárodní úvěrové agentury s větším podílem demokratického vládnutí, než je tomu v současné době za existence institucí z Breton Woods.
L. Zřídit mezinárodní konkurzní dvůr s pravomocí zrušení odiózních a jiných druhů nelegitimních dluhů a s pravomocí arbitráže v oblasti dalších sporných otázek týkajících se dluhů.
M. Regulovat a reformovat úvěrovové agentury na řádné nezávislé kontrolní instituce, které by byly založené na větší transparenci stanovených sazeb a přísné regulaci týkající se vypořádání s otázkou střetu zájmů.
N. Použít inovativní finanční zdroje, včetně daní na uhlí a poplatků z finančních převodů k tomu, aby se zaplatily celosvětové veřejné statky a vymýtila se chudoba.
Modlitba
Následující modlitba je nabídnuta církvím, aby jim umožnila angažovat se v tématu, které bylo rozvedeno výše:
Ó Bože, který jsi jediný v Trojici, v tobě nacházíme dokonalý vztah lásky a spravedlnosti.
Vyznáváme:
že příliš často byly naše vztahy charakterizovány chamtivostí a sobeckými zájmy,
že jsme usilovali o majetek a bezpečí pro sebe a málo mysleli na tvé stvoření,
že naše touha po větším množství znamenala, že ostatní mají méně,
že jsme v našem dávání ukazovali více farizejské arogance než upřímnosti vdovy.
Vdechni nám vizi tvé oikumene, jejíž vlastností jsou láska a soucit:
kde všichni mají dostatek jídla,
kde je práce spravedlivě oceněna,
kde starost o ty nejposlednější je naší nejnaléhavější prosbou,
kde život je oslavován a ty, dárce života, jsi veleben.
Zdroj: http://www.oikoumene.org/en/news/news-management/eng/a/article/1634/wcc-says-economy-needs-n.html
Překlad: Helena Pichová