Odebírat RSSV polovině ledna tohoto roku jsem se za Diakonii BJB účastnil konference pořádané Evropskou baptistickou federací v rámci programu EBAid.
Jednalo se o první konferenci tohoto druhu, které jsem se účastnil. Téma církev a sociální zodpovědnost vypadalo velmi zajímavě. S napětím a nejasnou představou co od akce očekávat jsem dorazil na IBTS v Praze, kde se konference odehrávala.
Většinu programu měli na starost dva hlavní řečníci: Oti Bunaciu a Rupen Das. Oti pochází z Rumunska, kde pracuje jako kazatel a učitel a Rupen je původem z Libanonu a pracuje pro organizaci Canadian Baptist Ministries. Konference se neúčastnili zdaleka jen sourozenci v Kristu z Evropy. Někteří účastníci dorazili například až z Texasu nebo z Turkmenistánu.
Oti přednášel o sociální zodpovědnosti církve a ucelené misii. Při přednášce jsme často diskutovali ve skupinách, což byl velmi přínosný čas, při kterém jsme poznávali lépe ostatní účastníky konference a viděli, že Bůh skutečně pracuje po celém světě. V tomto článku zmíním jen pár hlavních myšlenek z jeho přednášky. Se zmiňovanými myšlenkami se naprosto ztotožňuji a myslím si, že je potřebné si je zcela uvědomovat.
Bůh je tím, který se zajímá o společnost, o lidi, a chce jim pomoci. V knize Jeremiáš čteme, jak Bůh trval na dodržení milostivého léta, které bylo sociálním opatřením, jejž nařídil Hospodin. Ve starém zákoně je mnoho přikázání, která pomáhala udržet židovskou společnost funkční a v míru. Adekvátní porozumění Bohu a jeho vztahu k nám je velmi důležité pro pochopení naší role ve společnosti. Správné porozumění by nás mělo vést k účasti na řešení společenských problémů.
Farizeové měli však jiný pohled na Boha. Z toho důvodu se obořili na Ježíše, když jedl s celníky a hříšníky. V Rumunsku se například stalo, že pravoslavní kněží odmítali pohřbít děti, které zemřely v inkubátoru, protože zkrátka nebyly pokřtěné. To ukazuje na nedostatek lásky azákonictví. Musíme si uvědomit, že největším přikázáním není Velké poslání, ale přikázání milovat. Pravá víra musí mít nějaké morální a sociální důsledky, protože se nejedná jen o duchovní věc.
V druhé polovině konference převzal program zmiňovaný bratr Rupen. Jeho přednáška se zaměřovala hlavně na navrhování projektů. S Rupenem jsme zkoumali různé formy chudoby a hledali možnost, jak začít činnost, která je pro naší společnost potřebná. Zároveň jsme se učili analyzovat vlastní zdroje, které můžeme v projektech využít. Velká část jeho přednášky byla tedy poněkud teoretická, přesto dobrá a potřebná.
Rád bych zmínil některé důležité pravdy z Rupenovy přednášky. Ježíš sám používal pomoc druhým jako dobrý úvod a demonstraci Boží slova v praxi skrze zázraky a uzdravování. Poté často začal kázat. I my bychom měli tento způsob uplatňovat a Boží slovo ukazovat skutky lásky.
Není nic špatného doplnit pomoc druhým kázáním Božího slova. Nesmí to však být tak, že pomůžeme jen těm, kteří si poslechnou kázání nebo uvěří. Pán sesílá své milosrdenství na všechny, dává déšť všem.
Jsem moc rád, že jsem se konference účastnil, protože jsem jsem byl povzbuzení ke službě Pánu skrze práci se společností kolem nás. Věřím, že tento článek alespoň část tohoto povzbuzení předá i vám čtenářům.
Martin Růžička