LIBKOVICE POD ŘÍPEM – Několik let před vydáním protestantského patentu, který oficiálně umožňoval evangelickým sborům stavět kostely s věžemi a zvonicemi, se na konci roku 1855 rozezněly zvony nově postaveného kostela v Libkovicích pod Řípem. Sto šedesáté výročí tohoto okamžiku si Libkovičtí připomenou v neděli 31. května.

 

Slavnostní bohoslužba začne ve tři čtvrtě na jedenáct a povede ji synodní senior Českobratrské církve evangelické (ČCE) Joel Ruml za účasti dalších vzácných hostů. „Odpoledne se bude konat setkání, na kterém si povyprávíme o historii sboru a kostela i o událostech novějších, které ještě mají své pamětníky,“ popsal farář sboru ČCE v Litoměřicích Zdeněk Bárta, který administruje i libkovický sbor.

 

Historie kostela je úzce spjatá s historií tamního sboru. První evangelický sbor v nejbližším okolí Libkovic pod Řípem byl založen brzy po vydání tolerančního patentu. Nejdřív se utvořil samostatný sbor v Ledčicích, kde ale chyběla odpovídající modlitebna, a tak bylo sídlo sboru přesunuto do Krabčic.

 

Ve třicátých letech devatenáctého století došlo k rozdvojení dle vyznání na augsburskou a helvetskou větev, a protože augsburská větev neměla dostatečné prostory pro konání pobožnosti, odstěhoval se farář Václav Beneš do sousedních Libkovic, kde se většina členů sboru hlásila k augsburskému vyznání. Tam se snažil o vybudování modlitebny, která dosud nestála.

 

Se stavbou kostela se začalo v roce 1852, vysvěcen byl 4. listopadu 1855 a v tomto období byla postavena i fara a hřbitov. Byl to první evangelický kostel s věží a zvony v Čechách. „Stavba skončila šest let před tím, než Protestantský zákon z 8. dubna 1861 věže a zvony dovolil, byl tedy postavený vlastně načerno,“ poznamenal farář Bárta.

 

Jedná se o zděnou omítnutou stavbu na obdélném půdoryse s užší apsidou a hranolovou věží ve vstupním průčelí. V každé stěně věže je půlkruhově zakončené okno s dřevěnými žaluziemi, stěnu lemuje lisénový rámec. Lisénami, tedy dřevěnými vyřezávanými dekorativními pásy, je členěna fasáda vstupního průčelí i lodi kostela, profilovaná korunová římsa, boční průčelí a plášť apsidy. Nad hlavním vstupem do kostela je na fasádě reliéf kalicha, průčelí dále člení tři půlkruhově zakončená okna a kulaté okénko nad oknem v ose stavby. Obě boční průčelí jsou řešena stejně, vždy se třemi půlkruhově zakončenými okny. V ose závěru kostela vedou do presbytáře dveře s nadsvětlíkem a nad nimi kulaté okénko. Sedlová střecha lodi, stejně jako střecha presbytáře, je kryta pálenou krytinou. Interiér je jednolodní s poměrně malou apsidou presbytáře. Nad hlavním vchodem vynesená dřevěná kruchta je přístupná točitým schodištěm. Kostel byl opravován v letech 1920 a 1968.