Pravoslavný chrám Zvěstování se svými zlatými a modrými kopulemi stojí v Kremlu tatarstánské metropole Kazaň jen pár kroků od vysokých minaretů znovupostavené mešity Kul Šaríf, na jejichž špičkách se lesknou zlaté půlměsíce. Pravoslaví a islám v ruské autonomní republice ve středním Povolží existují bok po boku už několik stovek let.
V čtyřmilionovém Tatarstánu žijí vedle sebe muslimští Tataři a pravoslavní Rusové; obou národností je přibližně polovina. Časté jsou smíšené sňatky, podle některých je právě tohle nejlepším důkazem vzájemného soužití. "Tolerance? Zažíváme ji tu skoro v každé rodině, nefunguje jen, když je žena zlá," říká s úsměvem Timur Akulov, poradce tatarstánského prezidenta.
Důvodů harmonických vztahů je podle něj několik. "Za prvé spolu žijeme už dlouhou dobu a zvykli jsme si na sebe. Druhým důvodem jsou tolerantní varianty křesťanství a islámu, které tady vyznáváme," říká Valiulla chazrat Jakupov, první zástupce tatarstánského muftího, tedy nejvyšší autority místních muslimských věřících. Tataři jsou podle něj příznivci starého a nenásilného hanafijského směru sunnitského islámu a místním náboženským vůdcům se podařilo neupadnout do vlivu nových, agresivnějších verzí svého náboženství, které mají původ v arabských zemích. Také pravoslaví je podle něj starobylou vírou.
Podle Jakupova je také důležité, že lidé v Povolží v roce 922 islám přijali dobrovolně, nové náboženství nebylo vnuceno mečem. Věřící obou konfesí byli za sovětských časů perzekuováni a jejich svatyně likvidovány.
Vyhnout se nebezpečným a militantním myšlenkám některých současných islámských učení podle Jakupova nelze. "Koneckonců, svět se globalizuje. Ale je možné jejich vliv minimalizovat. My propagujeme tradiční islám a polemizujeme s těmito cizími vlivy. A jejich přítomnost se za posledních asi deset let výrazně snížila."