Odebírat RSS
Ekumenické společenství Diakonie v České republice připravilo ve spolupráci s Ekumenickou radou církví Konferenci Diakonie v Brně ve dnech 7.- 8. června 2002. Tématem konference bylo úsloví "Služba potřebným - výsada a závazek církve." Patrně nebylo lepšího načasování konference s tímto tématem, i když se příprava odehrávala v jiné situaci diakonických zařízení v naší zemi. Tím více se potvrzuje univerzálnost zvoleného tématu !
Organizátoři konference pozvali na setkání všechny, kteří pracují v instituční diakonii, ale též ty, kteří se věnují diakonické službě jako dobrovolníci ve sborech a pracují většinou - jak jsme zvyklí říkat v českobratrské církvi evangelické - v křesťanské službě. Oběma těmto typům diakonické práce se účastníci konference věnovali při diskuzi ve skupinách na základě dvou hlavních přednášek, pronesených br. děkanem ETF Pavlem Filipim a farářem sboru v Praze-Kobylisích Jiřím Štorkem.
Bratr děkan Filipi si položil otázku "Proč konáme diakonii?" Na tuto otázku odpovídal připomenutím, ale též i pro někoho objevným zjištěním, jak se Ježíš Kristus věnoval "diakonii." Jaká je to inspirace pro nás !
Předně, Ježíšova služba byla bezplánovitá, bez určité strategie. Dnešní diakonie musí plánovat, tomu se nevyhne. Nicméně je třeba též někdy bez určité strategie zareagovat, zvláště v případech naléhavých, které potřebují okamžité řešení a v tom případě i překračovat hranice vlastní organizační jednotky.
Lidé, kterým Ježíš Kristus pomáhal a sloužil, byli lidé v nouzi, jejich hřích nebyl překážkou při poskytnutí pomoci. Také diakonie dnes se má ujímat lidí v nouzi, kam se dostali nezaviněně, ale i zaviněně (srovnej s písní č. 474 v Evangelickém zpěvníku : "Můj bližní snáší věznění, snad za svůj přečin pyká, chci zmírnit jeho soužení a nést s ním jeho muka").
Ježíš Kristus nezavazoval lidi, kterým pomohl, k následování, nevyžadoval žádné vyznání. Jen pověděl "Vstaň a běž domů." Nestali se z nich žádní učedlníci. Pro dnešní diakonii to znamená, že poskytovaná služba nemá být záměrným nástrojem misie. Přesto diakonie může být dobrou reklamou pro Krista, ale jen tehdy, když bude konána jako skutečná služba a ne jako reklama. Motivy služby se brzo odhalí.
Ježíš Kristus se staral o tělo těch, kterým pomáhal. Neodcházel jen do duchovna. Bible je více materialistická než se někteří domnívají. Dnešní služba diakonie má tudíž silnou motivaci v léčení jak duchovní, tak i tělesné stránky potřebného člověka.
Ježíš Kristus nemohl uzdravit všechny nemocné, nemohl všechny navštívit, nemohl všechny potěšit. Také dnešní služba diakonie se musí omezovat jen na určité druhy trápení. To dává odpověï na někdy svíravé otázky, jak bychom mohli pomoci všem, když naše možnosti jsou omezené a nedostačující.
Církev není církví, jestliže není církví diakonickou, sloužící. Toto vyznání spojuje církev a diakonická střediska silným poutem, které nemůže být rozetnuto. Poslední zasedání synodu českobratrské církve evangelické dalo této myšlence výraznou podporu v prohlášení ke vztahu ČCE k Diakonii ČCE. Brněnská konference Diakonie ukázala tentýž směr. Účastníci konference byli potěšeni, že mohli spolu prožít dva dny a nabrat sílu do povinností ve svých sborech či v institučních diakonických střediscích.
Organizátoři konference pozvali na setkání všechny, kteří pracují v instituční diakonii, ale též ty, kteří se věnují diakonické službě jako dobrovolníci ve sborech a pracují většinou - jak jsme zvyklí říkat v českobratrské církvi evangelické - v křesťanské službě. Oběma těmto typům diakonické práce se účastníci konference věnovali při diskuzi ve skupinách na základě dvou hlavních přednášek, pronesených br. děkanem ETF Pavlem Filipim a farářem sboru v Praze-Kobylisích Jiřím Štorkem.
Bratr děkan Filipi si položil otázku "Proč konáme diakonii?" Na tuto otázku odpovídal připomenutím, ale též i pro někoho objevným zjištěním, jak se Ježíš Kristus věnoval "diakonii." Jaká je to inspirace pro nás !
Předně, Ježíšova služba byla bezplánovitá, bez určité strategie. Dnešní diakonie musí plánovat, tomu se nevyhne. Nicméně je třeba též někdy bez určité strategie zareagovat, zvláště v případech naléhavých, které potřebují okamžité řešení a v tom případě i překračovat hranice vlastní organizační jednotky.
Lidé, kterým Ježíš Kristus pomáhal a sloužil, byli lidé v nouzi, jejich hřích nebyl překážkou při poskytnutí pomoci. Také diakonie dnes se má ujímat lidí v nouzi, kam se dostali nezaviněně, ale i zaviněně (srovnej s písní č. 474 v Evangelickém zpěvníku : "Můj bližní snáší věznění, snad za svůj přečin pyká, chci zmírnit jeho soužení a nést s ním jeho muka").
Ježíš Kristus nezavazoval lidi, kterým pomohl, k následování, nevyžadoval žádné vyznání. Jen pověděl "Vstaň a běž domů." Nestali se z nich žádní učedlníci. Pro dnešní diakonii to znamená, že poskytovaná služba nemá být záměrným nástrojem misie. Přesto diakonie může být dobrou reklamou pro Krista, ale jen tehdy, když bude konána jako skutečná služba a ne jako reklama. Motivy služby se brzo odhalí.
Ježíš Kristus se staral o tělo těch, kterým pomáhal. Neodcházel jen do duchovna. Bible je více materialistická než se někteří domnívají. Dnešní služba diakonie má tudíž silnou motivaci v léčení jak duchovní, tak i tělesné stránky potřebného člověka.
Ježíš Kristus nemohl uzdravit všechny nemocné, nemohl všechny navštívit, nemohl všechny potěšit. Také dnešní služba diakonie se musí omezovat jen na určité druhy trápení. To dává odpověï na někdy svíravé otázky, jak bychom mohli pomoci všem, když naše možnosti jsou omezené a nedostačující.
Církev není církví, jestliže není církví diakonickou, sloužící. Toto vyznání spojuje církev a diakonická střediska silným poutem, které nemůže být rozetnuto. Poslední zasedání synodu českobratrské církve evangelické dalo této myšlence výraznou podporu v prohlášení ke vztahu ČCE k Diakonii ČCE. Brněnská konference Diakonie ukázala tentýž směr. Účastníci konference byli potěšeni, že mohli spolu prožít dva dny a nabrat sílu do povinností ve svých sborech či v institučních diakonických střediscích.